NÁSTĚNNÉ·MALBY·V·KOSTELE·SV·JURAJA
V·KOSTOLANECH·POD·TRÍBEČOM

Jana Maříková–Kubková  marikova@arup.cas.cz

Archeologický ústav AV ČR v Praze

• English summary
  
   

V roce 1968 si ve svém textu stěžuje Ján Bakoš: „uplynulo už veľa rokov od objavenia výnimočných nástenných malieb v Kostoľanoch pod Tribečom, ale dosiaľ sa odbornej verejnosti nedostalo odpovede na otázky, ktoré s nimi súvisia“ (Bakoš 1968, str. 178). Od té doby uplynulo dalších téměř 40 let a situace se mnoho nezměnila, kostel sv. Juraja i s jeho interiérovou výzdobou stále zůstává nedoceněn.

Zájem odborné veřejnosti se ke kostolanskému kostelíku obrátil v druhé polovině 50. let minulého století. Tehdy byla tato jednolodní stavba s pravoúhlým presbyteriem a obdélnou emporovou přístavbou, všeobecně považovaná za vrcholně románskou, v havarijní stavu1, kostel musel být uzavřen a postupně rekonstruován. Při rekonstrukčních pracích proběhl jak stavebně-historický (Šášky 1967) a archeologický výzkum (Habovštiak 1967) kostela, tak restaurátorský (Fodor 1967) a umělecko-historický průzkum (Krása 1967) nástěnných maleb. Shrneme-li tehdy publikované závěry, podařilo se dokázat, že prošel několika stavebními fázemi od období raného středověku2 po 18. století, většina z nich se samozřejmě odrazila i na interiérové dekoraci. K první stavební fázi náleží obdélná loď s pravoúhlým presbyteriem, původně osvětlená šesti okny3, třemi na jižní a třemi na severní stěně (obr. 1). Další okno bylo ve východní stěně presbyteria. Restaurátorský průzkum odhalil pod raně novověkou výmalbou velké plochy původních raně středověkých nástěnných maleb, jejichž nejstarší fáze patří k první stavební etapě4. Umělecko-historického vyhodnocení nálezu se ujal Josef Krása (1967) a nezávisle na něm Ján Bakoš (1968). Oba dva se více méně shodují v interpretaci a dataci maleb. Ačkoli neměli totožný názor na tři z osmi hlavních scén, v principu oba interpretují hlavní cyklus jako mariánský a oba si uvědomují stáří maleb (obr. 2).

 

 

 

1 ▪ Kostel sv. Juraja v Kostolanech pod Tríbečom,
pohled od severu a od jihu. Foto Geo-cz

Až na několik malých výjimek se od té doby problematika kostolanského kostela vytratila z odborných diskusí a publikací. Ještě v 90. letech proběhla bez většího zájmu odborné veřejnosti rekonstrukce exteriéru a oken (Bóna a Ilievová 2003, 175-199). Až nedávno obnovený zájem o předrománskou architekturu ve Střední Evropě vrací tuto výjimečnou lokalitu na plátna přednáškových sálů a stránky odborného tisku.

Srovnáváme-li stav maleb na konci 60. let jak je známe z fotografií a dnes, musíme bohužel konstatovat, že  došlo k degradaci. Kostel nadále plně slouží svému účelu, výkyvy teplot a vlhkosti, která je i v sušších obdobích vysoká, malbám neprospívají. Ve srovnání s fotodokumentací z doby průzkumu a restaurování jsou dnes malby výrazně vybledlé a místy zmizely i velké plochy barevných vrstev. Na jižní i severní stěně se dochovalo původní členění do třech horizontálních pásů dělených dále do obrazových polí. Na obou stěnách je také patrné, že scény horního a střední pásu byly ještě dále jednotně horizontálně rozděleny do třech pruhů, horní byl šedo-modrý, střední červený a spodní okrový.

Cyklus maleb, tak jak je dnes interpretován, začíná na jižní stěně (obr. 3). Horní pás je velmi poničen. Vlevo od východního okna a pod ním jsou dochovány pouze fragmenty původního povrchu porušené plombami. Střední okno bylo v raném novověku nahrazeno oknem větším, které z velké části narušilo jak výjevy po jeho levé a pravé straně v horním pásu, tak oba výjevy ve středním pásu pod ním. Po jeho levé straně je dnes patrna levá dolní čtvrtina obrazu, ze scény na něm znázorněné zbyly pouze bosé nohy a okraj suknice nad koleny. Ze scény mezi středním a západním oknem horního pásu jižní stěny se dochovaly asi tři čtvrtiny dolní poloviny, ve scéně jsou tentokrát přítomny dvě bosé postavy v suknicích nad kolena, opět dochované pouze fragmentárně. Pod západním oknem je dobře patrný menší panel a v něm busta postavy s nimbem, která, jak se zdá, má v levé ruce knihu. Z posledního panelu mezi západním oknem a zdí lodi se opět dochovala jen část spodní poloviny obrazu. V souvislosti s interpretací dvou předešlých fragmentárně dochovaných scén jako starozákonních, považoval Krása (1967, 117) velmi nezřetelný obdélník na okrovém pozadí za oltář z obětní scény Kaina a Ábela nebo Abrahama a Izáka.

Střední pás jižní stěny je rozdělen do čtyř polí. Z prvního, počítáno od východu, jsou patrny fragmenty původní kompozice horizontálního dělení panelu, spodní okrový, střední červený a horní šedomodrý, zhruba polovina panelu, nejvíce v levé a horní části, je zničena pozdějšími tmely. Z původních postav jsou dnes patrné již jen figury po pravé straně obrazu, vpravo nahoře hlava první postavy, pak druhá postava zprava, z níž je patrna část od pasu dolů, ve střední části obrazu je pak dobře viditelné ještě obě dvě menší postavy, kontury postav zanikají, postava vlevo se dá spíše již jen tušit. Tato scéna byla Krásou interpretována jako votivní, Bakoš v ní spatřuje scénu Zásnub Panny Marie. U druhého panelu je původní horizontální dělení do třech barevných pruhů zřetelné. Horní šedomodrý prosvítá mezi hlavami postav, střední červený, se zdá dochován jen na suknici centrální figury, dolní okrový je dobře patrný. V pravé horní čtvrtině je panel zcela zničen mladším oknem, v levé dolní čtvrtině jsou dva velké tmely. Z odkryté kompozice je patrno již jen velmi málo. Uprostřed je výrazná postava v červené suknici a bílém plášti, který splývá z ramenou až na zem. Kolem hlavy má okrový nimbus a na hlavě bílou plachetku, levou ruku má pozvednutou a dlaní obrácenou ven, jakoby v odmítavém gestu. Pravou ruku má volně před tělem. Postava vlevo od centrální figury víceméně zanikla a jsou zřetelné jen její základní obrysy, z postavy vpravo je dochována spodní část. I dnes se zdá zjevné, že se jedná o anděla, je otočen ke středu, pravou nohu lehce vpředu, levou zakročenou, odět v bílé splývající roucho, vpředu i vzadu s cípy křídel. Tato scéna je oběma autory interpretována jako Zvěstování Panně Marii. U třetího panelu je levá horní čtvrtina je zničena mladším oknem, v pravé dolní čtvrtině je výrazný okrouhlý tmel. Na panelu je opět zřetelné původní horizontální členění do třech barevných pruhů. Ve středu panelu dvě figury natočené k sobě, levá postava objímá pravou, pravá má červenou suknici a okrový plášť, na hlavě okrovou roušku s bílým pruhem na okraji a okrový nimbus. Postava vlevo je od pasu nahoru zničena mladším oknem zbyla z ní jen bílá suknice a červený plášť. Po levé straně se zdá, že by mohla být ještě jedna postava. Po pravé straně stojí menší a štíhlejší figura v černém přepásaném oděvu, okrový pás splývá až asi 15 cm nad okraj suknice. Je natočena vlevo, pravou rukou ukazuje směrem k centrální figuře a pravá ruka jí splývá dolu podél těla. Tato scéna je oběma autory shodně interpretována oběma autory jako Navštívení Panny Marie. Poslední, čtvrtý panel, scéna Narození, má opět dobře dochované původní horizontální členění do tří barevných pruhů. V horním levém rohu je dobře patrný malý Ježíšek zabalený do zavinovačky, za ním jsou slabě zřetelná zvířátka u jesliček. Po levé straně je velmi nezřetelná postava proroka s nápisovou blankou (?). V centrální části panelu leží na loži Panna Marie, s okrovým nimbem nad hlavou, oblečena do šedomodrého roucha, v červené suknici. Lože se zdá pokryté bílým prostěradlem a pod ním jsou nařaseny okrové, červené a tmavé přehozy. Ve spodní části panelu je dnes téměř zaniklá scéna koupání dítěte, kdy dvě postavy myjí dítě v nádobě a po pravé straně stojí svatý Josef, dnes patrný jen v obrysech. Scéna je, jako jediná ze všech, orámovaná ještě jednou pozdější tmavou linkou, která jen velmi volně respektuje původní rozměry obrazu. Ze spodního, užšího pásu medailonů se u stěny presbyteria na okrovém pozadí dochoval jeden kruhový medailon s bílým okrajem v jehož středu na šedomodrém pozadí je patrná busta světce s okrovým nimbem.

Severní stěna (obr. 4) je řešena stejně jako jižní, z horního pásu dnes ale není patrné prakticky nic. Po celé ploše můžeme sledovat pouze poškozený původní povrch, místy se zdá, že jsou vidět zbytky okrové a červené barvy. O něco lépe jsou na tom čtyři scény středního pásu. Prostřední třetinu prvního panelu se scénou Příchodu tří králů tvoří červený pás. Kompozice je tvořena třemi figurami, dvě postavy na levé straně mají pozvednutu pravou paži, postava na pravé straně levou. Všechny tři postavy se dívají nahoru, jsou oblečeny v oblečení východního typu, s kalhotami, pláštěm a frygickými čapkami. Postava vpravo má kalhoty okrové barvy, postavy vlevo mají kalhoty bílé s okrovými konturami. Obličeje jsou dnes nezřetelné. Scéna Klanění tří králů je členěna do dvou nestejně velkých částí, na pravé straně je trůn, dnes světle okrový, na něm sedící figura otočená ze tří čtvrtin nalevo, trůnící dítě na jejím klíně můžeme spíše tušit. Z leva k ní přicházejí tři postavy, levá figura má již nezřetelné obrysy, dobře patrna je pravá ruka a části suknici, jedná se pravděpodobně o figuru v tmavém plášti. Střední postava má dochovanou část čapky a suknice, pravá figura část obličeje a také suknice. Všechny tři postavy mají ruce pozvednuty tak, jakoby v nich něco držely, pouze u zcela pravé figury se zdá, že v rukou drží nějaký okrouhlý předmět. U obou výše jmenovaných scén se oba autoři v interpretaci shodovali. Jinak tomu je u scény následující, Krásou považované za Útěk do Egypta a Bakošem za Obřezání. Zcela vlevo je patrná stojící postava ve světlém plášti s nimbem, vedle něj Panna Marie s nimbem a dítětem na klíně, Marie má opět světlý plášť a tmavou sukni, dítě na jejím klíně je oblečeno do světlého pláštíku a má tmavý nimbus. V části obrazu vpravo od středu následuje několik nezřetelných skvrn a zcela dále na okraji můžeme tušit další stojící figuru ve světlé suknici a tmavém plášti. Panna Maria je zde zobrazena frontálně a sedící. Při troše námahy můžeme rozpoznat, že sedí skutečně na oslu, takže se zde musíme přiklonit k interpretaci Krásově. Poslední, čtvrtá scéna středního pásu severní stěny je velmi poničená, v její dolní polovině nalevo od středu je zřetelný pruh draperie (stojící postava?), napravo od středu dochovaná část připomíná fragment pláště. Krása zde očekával scénu Vraždění nemluvňat. Pod středním pásem se dochovala horní partie řady osmi medailonů s hlavami světců s nimby, z nichž sedmý, počítáno od západu, je zničen kazatelnou.

Malby na triumfálním oblouku jsou zcela zničeny, dochoval se pouze spodní pás s medailony. V severní části je na okrovém pozadí patrný kruhový medailon s bílým okrajem a šedomodrou výplní, na níž je namalovaná busta světce (?) s okrovým nimbem a vlasy sčesanými na pěšinku, obličej není zřetelný, z oděvu zůstaly červené kontury drapérie. Podobně na jižní straně se dochoval zbytek okrového pozadí a dá se tady opět očekávat busta světce.

Pás s medailony světců pokračoval při vnitřním okraji presbyteria, dnes je téměř neviditelný, a po severní stěně presbyteria směrem na východ. Patrné jsou tři medailony, z nichž pouze pravý je vidět víc, dochoval se okrový podklad s bílými okraji ohraničenými bílými linkami, s šedo-modrou výplní a bustami světců s okrovými nimby. Na severní stěně presbyteria je dochována spodní část mandorly s bílým okrajem a červené kontury draperie Kristova roucha. Po stranách jsou znát červené linky spodních částí křídel andělů. Scéna je interpretována jako Maiestas Domini.

Z porovnání stavu maleb v době objevu a průběhu restaurování5 a dnes vyplývá, že malby jsou degradované a nestabilní. Měli jsme možnost navštívit objekt v různých obdobích roku a můžeme konstatovat, že zřetelnost maleb kolísá s výkyvy klimatu v interiéru. Pro případný restaurátorský záměr jsme se rozhodli malby zdokumentovat6 a provést jejich průzkum nedestruktivními metodami7. Vyhodnocení informací získaných v loňském roce a letos teprve probíhá a bylo by předčasné dělat jakékoli závěry. K určitým posunům v chápaní struktury maleb a obsahu jednotlivých scén ale přece již došlo. Oproti našim předchůdcům je naše situace komplikovanější kvůli zachovaní maleb, na straně druhé ale máme mnohem větší možnosti spolupráce s přírodovědnými obory. Byl proveden předběžný materiálový průzkum, který nepotvrdil v literatuře popisované četné přemalby (Hradilová a kol. 2006). Byly však zjištěny časté tmely (karbonatizované vápno s obsahem Mg) a retuše převážně moderních pigmentů (např. zinková běloba, kadmiová oranž, barytová běloba) Nejstarší malba je také částečně smytá v důsledku působení vysoké vlhkosti. Evidentní je i změna barevnosti pigmentů. Průzkumem byla potvrzena změna barevnosti olovnaté běloby, na kterou už upozornil Fodor (1967,106). Autor popisuje zčernalý rám jednotlivých výjevů s obsahem železité hlinky a olova. Ztmavnutí olovnaté běloby je patrné i na rouchu některých postav. Právě probíhající výzkumy v laboratoři ALMA již potvrdily přítomnost tmavě hnědého lanarkitu (PbO), jehož vznik může souviset například s působením fungicidních silně oxidačních činidel na povrch malby (Kotulánová a kol. 2006).

5 ▪ Kostel sv. Juraja v Kostolanech pod Tríbečom, rekonstrukce kompozičního schématu nástěnných maleb. Foto Geo-cz

Důležitým výsledkem je nové uchopení celkové kompozice interiérové výzdoby (obr. 5). Od našich předchůdců jsme v poznání pokročili jen o malý krůček, zdá se ale, že bude podstatný pro celkovou interpretaci. Obě dvě stěny lodi8 byly v horní polovině rozděleny do dvou pásů určených pro obrazy. Horní pás ve výši oken měl vždy mezi krajním oknem a stěnou vysoké úzké pole (tedy vždy v rozích kostela a celkově byly čtyři), tři malé podokenní panely (tedy celkem šest)9, a dvě velká mezi okenní pole. Spodní pás byl na obou stranách rozdělen na čtyři přibližně stejně velká pole. Pod ním obíhal pás medailonů s hlavami světců, pod každým panelem byly dva, na každé straně tedy osm. Na severní stěně se mezi nimi dochovaly menší medailony s šesticípou rozetou. Pás medailonů se lépe dochoval na severní straně, pokračuje přes triumfální oblouk, po jeho vnitřní hraně na stranu jižní a pravděpodobně bychom jej mohli očekávat i na straně západní. Z maleb na triumfálním oblouku se mnoho nedochovalo, ale snad zde také můžeme očekávat dvě patra maleb na pásem medailonů. Trochu hůř jsme na tom v presbyteriu, kde opět pokračoval pás medailonů, relativně dochovaný je na severní stěně a na jižní ho analogicky předpokládáme. Nad ním, do klenby, patrně pokračovalo jedno velké pole. Původní stav východní stěny presbyteria je dnes částečně překryt mladší nástěnnou malbou a zbytek zničen. Pás medailonů se světci zde ale snad můžeme předpokládat také. Je tedy zřejmé, že nástěnné malby byly komponovány pro první stavební fázi kostela se třemi okny na každé stěně lodi a se stojící západní čelní zdí, která později ustoupila rozšíření o emporovou přístavbu. Je to určitá indicie pro datování maleb, protože velký časový odstup od dokončení stavby a vzniku maleb není pravděpodobný.

Pokud se znovu dobře podíváme na fragment malby dochovaný v pravém horním poli jižní stěny, Krásou interpretovaný jako oltář ze scény starozákonní oběti, a porovnáme ho se snímky pořízenými v různých spektrech, dojdeme k trochu jinému závěru (obr. 6, obr. 7, obr. 8). Fragment malby můžeme interpretovat spíše jako dolní polovinu postavy oděnou do dlouhého roucha a obutou do bot, takových jaké vidíme u třech mágů na scéně jejich příchodu. Uvědomíme-li si, že se jedná o postavu vyobrazenou na jednom ze čtyřech analogických polí v rozích kostela10, samozřejmě nás toto okamžitě vede k novému pochopení celkové kompozice interiérové dekorace: mohlo se totiž jednat o vyobrazení čtyř evangelistů11. Na tomto místě není dost prostoru na podrobnou argumentaci a uvádění analogií, uveďme jen, že by se nejednalo o nic neobvyklého.

Ačkoli byly kostolanské malby objeveny před čtyřiceti lety, na jejich průzkumu a publikaci se podíleli klasici slovenských a českých dějin umění a jejich stav se od té doby zhoršil, má smysl se jimi zabývat dále a hlouběji. Jedná se jednoznačně o nejstarší dochovaný komplex nástěnných maleb12 v naší části Střední Evropy. Kompozice severní a jižní stěny vznikly najednou, jejich osud se ale v průběhu staletí lišil. Obrazy jižní stěny byly několikrát přemalovány a upraveny, severní stěna, zdá se, prošla o něco méně komplikovaným vývojem. Rekonstrukce původní kompozice obrazů středního pásu, dnes interpretovaných jako Zvěstování, Navštívení a Narození, si vyžádá ještě mnoho práce. Zásadní podmínkou je odborný odběr vzorků pigmentů13 a jejich materiálový rozbor s popisem dnes dochovaných vrstev. Otázkou zůstává počet barevných vrstev na jižní stěně, barevnost kompozic a v neposlední řadě i technologie maleb. Porovnáním se vzorky velkomoravskými a řešením otázky původu materiálů můžeme výrazně přispět k poznání středoevropského předrománského umění a architektury.

Summary

In 1968 Ján Bakoš complained: „Though many years have passed since the discovery of the extraordinary wall paintings in Kostoľany pod Tribečom, experts haven’t got any answers to the questions related to them“ (Bakoš 1968, 178). Almost another 40 years have passed, but the situation hasn’t change much since then. St. George and its wall paintings haven’t been evaluated at all. After the 1960ies no detailed research of the early medieval single nave church with rectangular presbytery, later on with gallery, even though with a cycle of wall paintings after the first construction phase, has been recorded. On the contrary, in view of unfavorable climatic conditions, the paintings have faded away; in comparison to earlier documentation the current state is alarming.

Work in the church of Kostoľany has been taken up last year, photogrammetric documentation was carried out and the paintings were photographed in various luminous spectra. Presently we are engaged in the processing of the gathered data. As one of the outcomes I am presenting a reconstruction of the composition scheme of the paintings (fig. 6, fig. 7, fig. 8). From our examination it has become clear that the southern and northern walls of the nave, where the largest part of the cycle is preserved, have undergone different developments. The paintings on the northern were not overdone as often and were overlain much earlier with plastering. By contrast the southern wall displays much more layers. Close cooperation with natural scientists will be necessary. Definite conclusions regarding the wall paintings in Kostoľany are impossible without a detailed conservation survey.

---

Poznámky

[1] Dešťová voda pronikala poškozenou střechou, ničila krov, který se postupně deformoval a hnil. Povrchová voda zase pronikala do zdiva, zvláště při severní straně, kde pod svahem vznikly postupem času vysoké naplaveniny. Postupující vlhkost začala stavbu ohrožovat staticky a kostel musel být uzavřen. Kostel byl opravován nadvakrát protože práce doprovázely komplikace způsobené postojem tehdejších orgánů (Šášky 1967, 80; Bóna a Ilievová 2002, 186)
[2] Z archeologického výzkumu vyplynulo, že kostel byl založen nejpozději před polovinou 11. století (Habovštiak 1967, 43-73)
[3] Okna jsou dnes dorekonstruována do původní podoby. Stav před rekonstrukcí, jehož znalost je podstatná při posuzování míry dochování původních omítek v interiéru, se dochoval ve fotodokumentaci z průběhu rekonstrukce (Bóna a Ilievová 2002, 190)
[4] Samozřejmě i toto téma procházelo diskusí, ale z níže uvedených fakt snad jasně vyplyne, že o tom není pochyb
[5] V současné době máme k dispozici fotografickou dokumentaci pořízenou H. Fialovou, L. Borodáčem a A. Paulem uloženou v Archivu PÚ Bratislava, před odevzdáním tohoto textu jsem objevila další možný fond, s majitelem se doposud jedná
[6] Malby byly zdokumentovány pomocí fotogrammetrie, která umožňuje s nimi nadále velmi dobře pracovat
(viz příspěvek J. Šindeláře v tomto sborníku)
[7] Během průzkumu byla použita infračervená fotografie, infračervená reflektografie, odražené ultrafiaové záření a fluorescenční ultrafialová fotografie
[8] Analogicky můžeme rekonstruovat i kompozici obrazů na nedochované západní stěně
[9] Trochu zde předběhneme další výzkum, ale vedle busty světce s knihou pod západním oknem jižní stěny jsme stejnou figuru mohli konstatovat pod východním a středním oknem severní stěny. Je tedy více než pravděpodobné, že taková postava byla pod každým oknem
[10] Zdá se jakoby na staré fotodokumentaci byla podobná postava vidět i v západním rohu jižní stěny, vyčkejme ale ještě dalšího vyhodnocení získaných informací
[11] Logicky pak následuje otázka, kdo je vyobrazen na šesti podokenních obrazech
[12] Otázka datování bude jedním z předmětů dalšího výzkumu maleb, který musí navázat na stavebně-historický průzkum a nově otevřený výzkum archeologický. Pohybujeme se ve sféře umění předrománského a z té doby se dochovaly pouze archeologizované fragmenty maleb velkomoravských staveb. Z mladšího fáze předrománského období se nedochovalo nic, když odhlédneme od potenciálu neprozkoumaných staveb v Kopčanech a na Budči
[13] S tímto úkonem čekáme až na případné rozhodnutí o restaurování maleb, která by mělo nastat po získání prostředků na opravu kostela
 

Literatura

▪ Bakoš J.: Genéza nástenných malieb v Kostoľanoch pod Tribečom, Vlastivedný časopis 17 (1968), 178-181
▪ Bóna M., Ilievová D.: Obnova fasád románského Kostola sv. Juraja v Kostoĺanoch pod Tribečom, Církevne pamiatky – Pramene kulury a vzdelanosti. Prednasky z odborného kolokvia, Nitra (2002), 185-203
▪ Fodor P.: Nástenné maľby v Kostoľanoch pod Tribečom z hľadiska techniky maľby, Monumentorum tutela 2 (1967), 97-114
▪ Habovštiak A.: Archeologický výskum v Kostoľanoch pod Tribečom, Monumentorum tutela 2 (1967), 43-77.
▪ Hradilová J., Hradil D., Grűnwaldová V.: Zpráva o materiálovém průzkumu – Nástěnné malby v kostole sv. Juraja v Kostolanoch pod Tribečom, ALMA, Nepublikovaná zpráva Akademie výtvarných umění v Praze 2006, 12 stran
▪ Jankovič V.: Kostoľany pod Tribečom, Monumentorum tutela 2 (1967), 5-42
▪ Kotulánová E., Bezdička P., Grygar T., Grűnwaldová V., Hradil D., Hradilová J.: Powder X-ray Microdiffraction in Research of Wall Painting Damage by Salts, 23rd European Crystallographic Meeting, ECM23, Leuven, 2006, Acta Cyst. A62, 188
▪ Krása J.: Nástěnné malby v kostele sv. Jiří v Kostoľanoch pod Tribečom, Monumentorum tutela 2 (1967), 115-127
▪ Šášky L.: Predrománsky kostol v Kostoľanoch pod Tribečom, Monumentorum tutela 2 (1967), 79-95
▪ Wandmalerei des frühen Mittelalters (Lorsch, 10-12 oct. 1996), ICOMOS, München, 1998